Těžké začátky v Praze, se životní láskou do Ruska

Ovšem časem si všechno vynahradil. V Třinci rozkvetl do nebývalé hokejové krásy. Probojoval se do elitní sestavy, předváděl technická kouzla, výtečným pohybem deptal soupeře a za záda brankářů sypal jeden hezčí gól než druhý. V útoku tehdy válel s Pavlem Janků. "Moje dvorní křídlo, skvělý hokejista a bezvadný kluk," chválil s úsměvem zkušeného rychlíka, který těžil s Markových kombinací. Ideálních parťáků pak našel víc. Petra Tona, Tomáše Rolinka a další. V sezoně 2002-03 nasbíral Honza během základní části extraligy a play off nevídaných 72 bodů, bylo jasné, že půjde jinam. Už tehdy měl nabídky z ciziny, ovšem kývl Spartě. Zpočátku nebyl šťastný, možná ho to i mrzelo. "Přijel jsem do toho velikého cvrkotu, nikoho tady neznám. Stalo se mi, že jsem ztratil cestu a bloudil, není kde zaparkovat. Pocházím z malého města, z normální rodiny, která žila skromně a klidně," vysvětloval. Trápil se, změnu snášel těžko. Ale nevzdal to. Za několik týdnů bylo lépe. Zvykl si hokejově i po stránce soukromí. Prahu si zamiloval, později v Dolních Chabrech postavil dům a rozhodl se, že v české metropoli zakotví jednou provždy. Velkou oporou mu většinu kariéry byla Lucie. Krásná dívka z města nad Nežárkou, kterou Jan Marek znal od dětství. Líbila se mu, jednou ji oslovil, dali se dohromady. A od té doby šli životem společně. "Lucka pro mě strašně moc znamená. Když jsem odešel do Ruska, cítil jsem výčitky. Já hraju hokej, pořád někde jezdím. A ona musí sedět v Magnitogorsku, kde nikoho nezná," litoval. Brzy se z nich stali manželé. Honza požádal Lucii o ruku na pražské Petřínské rozhledně, jejich svatba patřila k nejkrásnějším, jaké zámek v Jindřichově Hradci pamatuje. To už byl ze zpočátku nejistého Jana Marka sebevědomý bojovník, který o sobě sice pořád tolik pochyboval, ale v hokeji i v životě vyzrál. "Asi je to rys mé povahy. Daří se mi, dávám góly, mohl bych být spokojený. Ale já si místo toho říkám, jestli jsem neměl situace řešit jinak. Zda jsem udělal skutečně maximum. Také snadno podléhám nejistotě. Dostanu se do týmu? Pojedu na mistrovství světa? Bude mi trenér dál věřit? Snažil jsem se na tyhle věci nemyslet, ale nešlo to," vyprávěl upřímně. Ve Spartě brzy našel dřívější pohodu a klubu odvedl parádní služby. Na jaře 2006 slavil s týmem z Holešovic mistrovský titul. Praha byla jeho! S oblibou vyrážel do centra, na procházky po starých uličkách, na fotbalové zápasy. Úplně pookřál. Když o jeho služby poprvé projevili zájem New York Rangers, zdálo se, že by ten ohromný mumraj Honzu semlel. Ale po dvou sezonách ve Spartě to byl jiný Jan Marek. "NHL je strašně lákává. Zvažuji odchod, s Luckou si říkáme, že podobná šance se už nikdy nemusí naskytnout," zmínil na konci léta 2006.

Na NHL nedošlo, na velkou radost s reprezentací ano!

Ale všechno bylo jinak. Po Českých hrách, jež proběhly počátkem září, odešel český reprezentant východním směrem - do Magnitogorsku. Bohatý Metallurg nabídl podmínky, jež hráč ani Sparta nemohli odmítnout. Kdo tušil, že Marek udělá na ruské frontě takové terno, trefil do černého. Hned první rok slavil titul, body sbíral jako na běžícícm pásu, brzy po něm toužila většina superligy či pozdější KHL. "Nabídek mám spoustu, ale já se rozhoduju hlavně s ohledem na rodinu," opakoval. Bylo až legrační sledovat, jak se třeba během mistrovství světa 2007 v Moskvě střídali u Marka zástupci klubů. Chtěla ho snad polovina soutěže, nabídky měl ze Švýcarska. I z NHL. Rangers později vystřídali Los Angeles Kings, zajímal se Nashville, ještě na jaře 2010 se přes Martina Havláta vyptávali na Marka zástupci Minnesoty. "Možná jsem měl do té NHL jít. V Rusku jsem dosáhl všeho, na Evropu je dost času. Několikrát jsem to zvažoval," přemítal. Tím, že setrval v Rusku, byl pořád k dispozici reprezentaci. Poprvé si v ní zahrál 4. dubna 2002 v Mladé Boleslavi proti Švýcarům. Marek začínal s Tomášem Rolinkem, oba mají téměř shodné mezistátní statistiky. "Reprezentace je pro každého hráče nejvíc, takže když jsem dostal pozvánku, vždycky jsem se snažil přijet. Byl jsem vděčný za každý zápas, chtěl jsem, abych měl jednou na co vzpomínat," vyznával se. Zatímco na podniky Euro Hockey Tour cestoval pravidelně, velké turnaje ho zpočátku míjely. Neměl na ně štěstí. O Rigu 2006 přišel v poslední chvíli, škrt v sestavě se dozvěděl náhodně na extraligovém galavečeru. Na další šampionát do Moskvy už odjel, jenže klíčové čtvrtfinále s Ruskem mu vzaly střevní problémy. Ve Švýcarsku 2009 ho pro změnu zlobilo koleno, nešťastné uklouznutí v koupelně ho poté připravilo o podstatnou část sezony 2009-10. Ale jak to tak někdy bývá, nakonec se všechno během krátké chvíle otočilo správným směrem. "Nevím, do Německa asi nepojedu. Cítím, že bych nebyl přínosem," říkal v letadle ze Švédských her, kde proběhla generálka na mistrovství světa v Německu. Od jednoho z nejproduktivnějších útočníků KHL byste tahle slova nečekali, ale takový prostě Honza byl. Jak to dopadlo? Jako pohádka! Marek v Kolíně nad Rýnem rozhodl nájezdy ve čtvrtfinále s Finy i v semifinále se Švédy, po skvělé finálové bitvě s Rusy se mu na krku houpala zlatá medaile.

Narození syna? Nepopsatelná záležitost

"Pořád tomu nemohu uvěřit. Jak je to možné?" kroutil hlavou dokola. Parta dříčů překvapila svět a vstoupila do dějin. Honzovi to každý přál. Patřil totiž k hokejistům, kteří by se pro druhé rozdali. Slušný hodný chlap, jeho lidskost byla výjimečná. Kolikrát banální rozhovor o hokejových tématech sám stočil na osobní, rodinné věci. "Co manželka? Práce v pohodě? A zdravíčko?" Tyhle dotazy od něj člověk slyšel neustále. Osobně i v telefonu. Jak velké měl srdce, dokládá i jedna příhoda z dob, kdy ještě Marek koncertoval na Spartě. Zápasy a tréninky tam chodil sledovat jeden starší chlapík odněkud od Havířova. Jmenoval se Karel, na hráčích neustále vyzvídal všechno možné, leckdy až únavně. S Honzou Markem si padli do oka. "Má malý důchod, občas potřebuje pomoci," říkával Honza. Karlovi sem tam strčil do kapsy nějakou tu bankovku. "Ale on mi to vždycky vrátil. Přišel jsem na vrátnici a čekala tam na mě obálka. Bohužel, nemám o něm zprávy. Chodí ještě na Spartu?" ptal se nedávno. Sám kdysi chtěl mít kartičku na památku, věděl, že i taková drobnost může někomu udělat radost. Proto když se na něj sběratelé obrátili, zda by jim z Ruska nepřivezl podpisy Fjodorova a jiných hvězd, nikdy neodmítl. Za dost velké peníze si nechal udělat osobní karty, aby mohl někoho potěšit. "Jsem věřící člověk, vím, že Bůh řídí naše kroky. Nic není jenom tak. Snažím se chovat co nejlépe. Uvědomil jsem si, že nějaké sportovní porážky nebo osobní neúspěchy neznamenají nic v porovnání s jinými věcmi. Tragédie je, když se ztratí malá holka, jako se to stalo v Tróji," řekl mi jednou. Honza se rád bavil o obyčejných věcech. "Seděli jsme v Českém domě v Moskvě s Jardou Kudrnou, jeli jsme po titulu domů. A najednou přišli fotbalisti Radek Kováč a další. Měli jste vidět, co se dělo," vykládal třeba. Fotbal byla jeho vášeň, občas si zakopal za Kozlovnu Ládi Vízka, chodil na Ligu mistrů i na jiné zápasy. Ovšem zajímal se o spoustu jiných oblastí. A miloval své nejbližší. "V Rusku jsem si vydělal peníze, ale nikdy mi to nezamotalo hlavu. Mám silnou rodinu. Naši žili úplně normálně, ani u moře nikdy nebyli. Chtěl jsem jim udělat radost a pozval je na pořádnou společnou dovolenou. Aspoň malinko jsem jim chtěl vrátit to, co pro mě udělali," vysvětloval. Honzova rodina byla od července bohatší o malého synka, Jan Marek se na Honzíka těšil jako malý kluk. "Hele, tohle je fotka z ultrazvuku," ukazoval na mistrovství světa v Bratislavě. Když Jan junior přišel na svět, Honza zářil na všechny strany. "Byla to nepopsatelná záležitost. Chtěl bych být s malým napořád, hokej je pro mě najednou až na druhém místě. Těžko se to vysvětluje, raději to nikam nepiš, ale jestli to v Jaroslavli nepůjde, požádám vedení klubu, aby mi zrušilo smlouvu. A vrátím se domů," řekl první srpnový den, než vyrazil autem na soustředění do Švýcarska. Kdyby znal budoucnost, je všechno jinak. Jenže osud nikdo neoblafne, třeba by se přihodilo něco strašného jinde a jinak. Jan Marek neuvidí, jak Honzík roste, nebude oporou manželce Lucii, fanoušci ho už nikdy nespatří v jednom ze svých báječných nájezdů ani ve strkanici s Alexanderem Radulovem. Letecké neštěstí u Jaroslavle připravilo ve středu 7. září 2011 mistra světa o život, stejně tak dalších 44 pasažérů letu do Minsku včetně kompletního týmu hokejového Lokomotivu. Všichni, kdo Jana Marka milovali, obdivovali a uznávali, se s ním naposledy rozloučili v pátek 16. září 2011 na smutečním obřadu v Jindřichově Hradci. Ten báječný kluk bude všem strašně chybět...

Hráčská kariéra

• 1995-1996 HC Vajgar Jindřichův Hradec - dor.
• 1996-1997 HC Vajgar Jindřichův Hradec - jun.
• 1997-1998 SHC Vajgar Jindřichův Hradec (1.liga), JHC Vajgar Jindřichův Hradec - jun.
• 1998-1999 HC Železárny Třinec
• 1999-2000 HC Oceláři Třinec, HC Oceláři Třinec - jun., HC Slezan Opava (1.liga), SHC Vajgar Jindřichův Hradec (1.liga)
• 2000-2001 HC Oceláři Třinec
• 2001-2002 HC Oceláři Třinec
• 2002-2003 HC Oceláři Třinec - Vítěz - Nejlepší střelci extraligy ledního hokeje
• 2003-2004 HC Sparta Praha
• 2004-2005 HC Sparta Praha
• 2005-2006 HC Sparta Praha Mistr české extraligy, - Vítěz - Vítězové kanadského bodování extraligy ledního hokeje
• 2006-2007 Metallurg Magnitogorsk (Rusko) Mistr Ruské extraligy
• 2007-2008 Metallurg Magnitogorsk (Rusko) Vítěz Super six
• 2008/2009 Metallurg Magnitogorsk (Rusko) (KHL)
• 2009/2010 Metallurg Magnitogorsk (Rusko) (KHL)
• 2010/2011 HC CSKA Moskva (Rusko) (KHL), Atlant Mytišči (Rusko) (KHL)

  Zdroj: hokej.cz, cs.wikipedia.org